Flair Ensemble: Od pramenů k moři… (recenze CD)

15. březen 2016

Flair Ensemble je kapela v čele se zkušeným cimbalistou a skladatelem Janem Rokytou ml. Výraznou postavou souboru je však také zpěvačka Klára Obručová (roz. Blažková), jedna z nejlepších interpretek moravské lidové hudby. Flair však hranice Moravy ve své tvorbě a přístupu k ní přesahuje.

Milan Tesař

Mezi moravskými cimbalisty patří Jan Rokyta ml. mezi nejpoučenější, což je dáno nejen erudicí a množstvím projektů, které mapuje jeho profilové CD Returns From Afar, ale také zahraničními angažmá, která s tímto albem souvisejí. Klára Obručová je momentálně jednou z nejvýraznějších zpěvaček moravských lidových písní. Právě ve spojení virtuózního kapelníka a nepřeslechnutelného ženského hlasu tkví síla soubor Flair, jakkoli důležití jsou pochopitelně i další instrumentalisté. Nástrojově Flair vychází z cimbálových muzik (třebaže má ve své středu pouze jednoho houslistu), ale repertoárem a přístupem k němu moravský region a jeho hudební tradice přesahuje.


Album příznačně nazvané Od pramenů k moři… pomyslně sleduje „proudy moravských řek“ (vezměme si jako příklad valašskou Bečvu, vlévající se do Moravy) až na pobřeží Černého moře. Tak to Jan Rokyta ostatně vysvětluje v bookletu alba a netřeba jeho slova opakovat. Vedle inspirace moravské a slezské album skutečně obsahuje více či méně evidentní názvuky balkánské hudební tradice a konkrétně Rumunska, území údajně geneticky spjatého s moravskými Valachy. Ačkoli tok hudební řeky není přímočarý, směřování od Bezručovy beskydské Kaliny na začátku alba po vyvrcholení v podobě známé romské melodie v závěru je evidentní. Vedle „geografické“ variability však Flair nabízí pestrost jiného druhu. Jan Rokyta čerpal nejen ze sbírek lidových písní včetně Janáčkovy Moravské lidové poezie v písních, ale také ze sbírek poezie (především z Petra Bezruče) a k takto pečlivě vybranému materiálu přidal mnoho ze své vlastní invence a dovednosti. Proto se také variace na známou moravskou píseň skrývá pod krycím názvem Flair Exercise Vocal, protože balkánské rytmy a „funky fanfárky“ jsou v této nové skladbě stejně důležité jako lidový text.

Flair Ensemble není folklorní nebo folkloristická kapela. Jde o soubor world music, sice pevně zakotvený v moravské tradici, ale v kombinování motivů z různých částí střední a jihovýchodní Evropy a v přístupu k nástrojům dostatečně svébytný. Rokytův cimbál hraje tu více rytmicky, jinde melodicky, někde supluje klavír (Pod smolenským zámkem), jinde se více blíží tradičnímu „cimbálkovému“ zvuku (Těžko je tom kameňu). Klára Obručová jistě a přesně intonuje a i ona dokáže svůj – jakkoli charakteristický – hlas přizpůsobit charakteru písně. Jedním z nejsilnějších zážitků je bohatě aranžovaná píseň Valach s cimbálem, v níž zpěvaččinu preciznímu projevu konkuruje možná záměrně nedokonalý mužský „rap“. Další nepřeslechnutelné momenty alba? Zhudebněný Bezručův Motýl nebo janáčkovské Ej, lásko, lásko a Polajka. Těchto několik málo písní stačí k tomu, aby si posluchač udělal plastický obrázek o Klářině hlasovém a výrazovém rozsahu. A mimochodem právě při připomínce Leoše Janáčka nejlépe vynikne, že Flair není jen soubor world music, ale že v tom, jak pojímá stavbu skladeb i jednotlivé nástrojové linky je spoustas inspirace z klasické hudby. A přitom vůbec nevadí, když se o několik taktů dál ozve romský text s rytmickou konstantou „hop hop hop“.

Autor: Milan Tesař / Radio Proglas

zpět na výpis recenzí