Obejmi můj kmen, povím ti, kdo jsem. Nové album Ensemble Flair bourá hranice žánrů i zemí
16. listopad 2020
Výsledek šestileté intenzivní práce, nadžánrového muzicírování a kreativní synergie. Tak bychom mohli ve zkratce charakterizovat nové album kapely Ensemble Flair, které nese název Kapka ke kapce. 11 písní provází výrazný autorský rukopis, osobitost a nepochybná progresivita, která nahrávce dává značnou energii. K největším kladům nahrávky, která se neztratí ani v konkurenci nejlepších nahrávek světové world music, patří unikátní hlas zpěvačky Kláry Blažkové a excelentní aranže a instrumentální výkony.
Na Ensemble Flair na první poslech zaujme jedna věc. Jsou to muzikanti a lidé, kteří jsou přemýšliví a otevření novým impulzům. Album Kapka ke kapce přináší velmi barevnou hudební kolekci, která se odpoutává od geneticky jasně identifikovatelného folkloru. Markantní jsou naopak nejrůznější inspirace world music, ať už se projevují v nepravidelně vykrojené rytmice, či melodice, která je rozklenutá od starých modů po naprosto aktuální feeling.
Stylovou i žánrovou pluralitu alba lze dobře sledovat vlastně píseň po písni. Úvodní Svatý Ján je energickou „modlitbou“. Po hudební stránce je song koncentrátem harmonické progrese s obrovským výšlehem radosti. Text Kláry Blažkové, která napsala slova většiny písní alba, si nezadá kvalitou s ústní lidovou slovesností. Také další písně jsou bohaté na silné a neomšelé metafory. Krásnou obrazností s nadčasovými myšlenkami je naplněna následující Píseň stromu, jejíž magický refrén „Obejmi můj kmen, povím ti, kdo jsem“ má archetypální sílu, s níž Blažková odkrývá pradávné příběhy.
Výrazný kontrast přichází i s třetí písní Rozvlněná noc, která od panteistické meditace míří k smyslově plnému prožitku okamžiku: „Rozvlněná noc, vteřiny mezi řádky, dřímotu ze sna budí s chutí divokou…“. Klíčovými prvky jsou zde parádní groove kontrabasisty Lukáše Švajdy a smyslně živočišný projev Blažkové, která zde odhalila pro mne naprosto nové a nečekaně temperamentní výrazové polohy.
Ensemble Flair překvapují vskutku každým okamžikem. Následující depresivní lidová balada Vyše Nových Zámků je zpočátku ztvárněna pouze vokálem a kvintonem hostující Gabriely Vermelho. Postupná gradace a rafinované řetězení dalších nástrojů spolu s drsným příběhem o pokrevní vraždě má srdceryvnou hloubku a psychologicky zdrcující dopad. Pěvecky znamenitá Vermelho si zde svou vášnivou hlasovou improvizací nezadá s nejlepšími kreacemi Ivy Bittové. Jeden z nesporných vrcholů alba!
Skvělá je i další píseň s názvem Kača, která přináší příjemný kontrast v podobě žertovného příběhu s gypsy-jazzovými odstíny v melodice i frázování. Atmosférické charisma má i stereofonní kompozice Jánske v podání zpěvaček Denisy Hanušovské a Kláry Blažkové, která je založená na svatojánských motivech z Podpolaní z písňové sbírky Bély Bartóka. Sluší se upozornit nejen na mimořádné aranžmá této písně, které připomíná nejlepší filmové opusy Zdeňka Lišky, ale také vynikající akustické zpracování s různými přírodními zvuky a efekty, za které je zodpovědný mistr zvuku Aleš Huber. I ten odvedl rovněž naprosto bezchybnou práci – zvuková úroveň nahrávky je opravdu luxusní.
Album Kapka ke kapce neztrácí dech ani ve druhé polovině, kterou energicky otevírá píšťala koncovka Mariana Friedla v jeho autorském mastrštyku Beskydský chameleon. Název, který lépe než cokoli jiného vyjadřuje nedostižnou žánrovou univerzalitu tohoto famózního multiinstrumentalisty. Na tomto místě se musím přiznat, že se mi tato skladba více zamlouvá tak, jak je zaznamenána na albu Friedlova vlastního projektu Beránci a vlci.
Nečekané vybočení a další perlou je vokální eponymní píseň Kapka ke kapce, ve které zní pouze hlas Kláry Blažkové, ovšem vrstevnatě rozmnožený do sborových souzvuků. Voicebandový prvek má velké kouzlo, srozumitelnost a výborně gradující výstavbu.
Nechybí ani skladby zřetelně inspirované lidovou proveniencí Rumunska a romskou hudbou: instrumentální Rustem z jižního Rumunska naplno pouští z řetězu nespoutanou muzikalitu všech členů kapely. Housle Petra Valy, klarinet Jiřího Pivovarčíka, viola Jiřího Pospěcha a kontrabas Lukáše Švajdy zde nekompromisně ukazují svou brilantní technickou úroveň i stylovou jistotu v doslova brutálním tempu. A romský song Blažkár? Zpočátku bodře ležérní, postupně se zrychlující čardáš, který je dravě nespoutaný a rytmicky svěží. Závěrečné Moře vzpomínek je půvabně poetickou tečkou s příměsí jazzu, latiny a obdivuhodné harmonie.
Jedno důležité jméno dosud nezaznělo, avšak bez něj by naše „mozaika“ nebyla celistvá. Jde o autora hudby převážné většiny kompozic a kapelníka Jana Rokytu mladšího. Ten nejen, že prokázal mimořádnou skladatelskou invenci, která je plná uhrančivých a nečekaných harmonicko-melodických postupů, ale také dobrou polovinu písní nového alba výborně zaranžoval.
Z alba Kapka ke kapce Ensemble Flair mám velkou radost. Na málokteré české nahrávce se v současnosti sejde tak vrchovatá porce muzikality, skvělých hudebních nápadů, vybroušeně energické i empatické provedení a osobité podání. Je nepochybné, že hlas Kláry Blažkové zraje jako víno a získává čím dál větší osobitost a atraktivitu. Svou kultivovanou pěveckou techniku s pečlivou výslovností tato zpěvačka vyvažuje syrovým živočišným projevem a výbušnou dynamikou. Nově v jejím podání překvapuje dokonalé zvládnutí improvizovaných pasáží a scatu. Je evidentní, že Blažková je jedna z nejlepších zpěvaček současnosti.
Nahrávka rozhodně patří k nejvýraznějším počinům a souhrnem výše zmíněných atributů hravě převyšuje nejen regionální laťku, ale má jasný potenciál získat pozornost posluchačů a hudebních kritiků i ve světových žebříčcích world music.
Zdroj: Ostravan.cz - Milan Bátor